Básnička o osamělosti
Sedím tu sama přátele nemám schoulená v koutku jak ježek v klubku.
Sedím tu sama na chladné zemi, z očí mi tečou stále víc slzy,
Sedím a čekám na někoho, kdo pomůže mi z trápení?
Kdo natáhne svou ruku?
Kdo obejme mě tak, že jeho srdce uslyším bít?
Potichu vyčkávám, zda hlas něčí uslyším,
však stále nic... a náhle, něco se ozvalo:
''Kdo pomůže mi z trápení?
Kdo natáhne svou ruku?
Kdo obejme mě tak, že jeho srdce uslyším bít?''
Teď svitla malá naděje, ta však se v slzy mění,
nikdo ke mě nemluvil. Jen ozvěnu svou slyším.
Vražedný spád to nabírá,
už není síla bojovat, už není síla vyčkávat....
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář